Minulé ročníky

Tato kronika je stále v procesu…

Tato kronika je stále v procesu…

Napsal Janek Jantar Uhlář, doplnili Nathaka a Minreth.

Od doby, co se obyvatelé Hillsbradu přestali probouzet s výkřiky, a už je nesužovaly děsivé sny, uběhlo jen čtrnáct dní. Do vévodství mezitím přicházeli nejrůznější noví, často zvláštními motivacemi hnaní osadníci. Prvními z nich byla trojice goblinů, která se nelegálně usadila v ruinách Southshore a trefně ho přejmenovala na Goblingrad. Dalšími byli Opuštění, tj. nemrtví, které lady Sylvanas vyslala z Undercity znovuosídlit ruiny Tarren Millu, kdysi poškozeného šamanovým zemětřesením. Vedl je lehce šílený, ale smrtelně nebezpečný a pro přízeň své lady všehoschopný královský apotekrat.

Do Hillsbradu spolu s novým starostou Quimbym přišla spousta nových občanů, čímž město alespoň trochu ožilo. Jak se brzy rozkřiklo, Quimby zde nebyl zcela dobrovolně; vyslal ho sem regent lordaeronského trůnu snad v odplatě za to, že se spustil s jeho dcerou. Ani za příliv nových obyvatel nemohl úplně Quimby, ale spíše opětovný příjezd Obchodního cechu ze své dobrodružné výpravy na moře. Bohužel pro město cech nedovezl slíbené bohatství. Ne že by ho nezískal; problém byl v tom, že zůstal na lodi, která najela na skálu a kterou obsadili murloci.

Bystrému oku by neušli ani noví obyvatelé ve zbytku vévodství. Druidský hájek získal nového, notně zdřevěnělého mistra druidů (byl to stromovec). Mezi nejzajímavější nové obyvatele Wor‘golu, přístavu Hordy, se jistě řadila dvojice trollů lovec Jožin a jeho sestra šamanka Bažin, doplněná skupinou mladých orků, trollů a taurenů.

I mágové Kirin Tor, vracející se ze studijního pobytu v Dalaranu do zbrusu nově přestavěné věže, s sebou přivedli posily. Fakultu alternativních studií, kde se dosud učila hlavně černá magie a alchymie, nyní obohatil mistr lamač kouzel, a Fakultu klasických studií doplnili lektoři magie ohně a vody. Většinu svého času mágové využili na plánování, jak uchránit jimi střeženou pečeť nacházející se v podzemním chrámu, a zda a případně jak zabránit zničení čtvrté pečeti. Ta byla totiž prorostlá kořeny bláznivého gobliního alchymisty, nyní již zmutované kytky Kytíka, a dosud se ji nepodařilo zachránit.

Byla tedy svolána rada, které se zúčastnili všichni kromě nemrtvých. Kytíkova pečeť byla problémem všech frakcí, které proti Starým bohům bojovaly. Bylo domluveno, že se Kytíka všichni zbaví pokročilým pesticidem. Hned dalšího rána se začala scházet skupina dobrodruhů, nadmíru dobře vybavená alchymistickými přípravky pro hubení přerostlých květin, a která měla za úkol dostat se přes listnatý obal a Kytíka zničit.

Boj s tím, co Kytík vytvořil, byl nekonečný. Občas se hrdinové dostali až ke Kytíkovi a mohli použít část pesticidu. Jindy byli vytlačeni zcela pryč z Kytíkem prorostlého podzemí pod pevností Durnholde. Po pár hodinách ukrutného boje byl Kytík již natolik oslaben, že nezvládl vytvářet další bojeschopné výhonky. Čtvrtá pečeť byla zachráněna. Mezitím, co Kytík umíral, se podařilo druidům a mágům vytvořit žíravinu, pomocí které se dostali do Kytíkovy bývalé alchymistické laboratoře. Laboratoř byla vrchovatě naplněna cennými surovinami, které byly po boji rozděleny.

Nemrtví lady Sylvanas se mezitím činili. Z jejich tábora vyšlo mnoho poslů, kteří mířili všemi směry s jediným diplomatickým posláním. Nemrtví nechtěli protentokrát prý jen ničit a plenit, chtěli místo toho kus země k žití a rozumné vztahy se sousedy. Poslům se podařilo přesvědčit Hordu a Strážce lesa k uzavření paktu o neútočení. Ostřejší to bylo u Aliance, kde si místní paladinové spletli mírotvorce s obyčejnou mrtvolou a nachystali mu ohnivé přivítání. Ale vše dobře dopadlo a nemrtvý z toho i přes skřípání zubů některých paladinů vyšel jen trochu ohořelý.

Zatímco jiní řešili pečeti z dávných časů, Obchodnímu cechu stále ležela v žaludku poničená a murloky obsazená loď na pobřeží. Cech se proto rozhodl sebrat všechny své síly a připravit výpravu, která měla dalšího dne získat loď a bohatství na ní zpět. V tuto dobu začalo být prostému lidu jasné, že cech de facto úplně nespadá pod město. Starosta měl totiž připomínky ohledně zapůjčení vojska cechu, ale přes všechnu jeho snahu odešla armáda s cechem následujícího dne dobýt loď.

Výprava se však nejprve musela k lodi dostat a překonat v plné polní zákeřné útesy. Bohužel, než přišli dobrodruhové na to, že mohou z částí lodi postavit žebřík, který jim pomůže, skoro polovina jich popadala do moře. Zbytek skupiny se pak s murloky střetl, ale výprava jen tak tak vyvázla, svůj náklad a poklady nezískala a v následné bouři pak přišla i o většinu lodi. Štěstí v neštěstí je alespoň to, že všichni přežili víceméně ve zdraví, byť jejich psychika utrpěla.

Horda mezitím zažívala těžké časy. Posvátné místo ohně stále nebylo k nalezení. Šamani ve svém rituálu přivolali a kontaktovali duchy živlů a snažili se zjistit, jak situaci napravit, ale protože část z nich se některých duchů minulý rok zřekla, nebyli jim úplně nakloněni, a tak se tento problém prozatím vyřešit nepodařilo. Horda byla navíc obviněna Aliancí ze zavraždění posvátného gryfa. A aby toho nebylo málo, na výpravě za Kytíkem zemřel i Grok, v podstatě živoucí legenda hillsbradské Hordy a její bývalý náčelník. Možná i kvůli tomuhle zmatku začaly kolovat fámy, že se ve Wor‘golu ztrácí poslové vyslaní Aliancí (až o mnoho dní později bylo zjištěno, že za tím stály intriky starosty Quimbyho). I když šlo o závažnou záležitost, tak se v celém městě Hillsbradu nenašel nikdo, kdo by to měl čas řešit. Starosta měl v té době moc práce s vyšetřováním údajného únosu farmářky nemrtvými. Stálo za to vidět Quimbyho výraz, když se dozvěděl, že farmářka přešla k Opuštěným dobrovolně, protože jí nabídli lepší podmínky, než jaké panovaly na hillsbradských „plantážích“.

Jak už to většinou bývá, zatímco to všude jinde vře, tak si Strážci lesa řeší svoje záležitosti a o vnější svět se moc nezajímají. Jinak tomu nebylo ani tentokrát. Druidové potom, co zjistili přítomnost magie Starých bohů ve Smaragdovém snu, okamžitě kontaktovali mágy. Mágové se se Strážci lesa dohodli na spojenectví, které mělo za úkol držet Hordu, Alianci a Opuštěné na uzdě a hlavně chránit naši realitu před případnými služebníky Starých bohů. Dále sestavili skupinu dobrodruhů, tvořenou převážně ze Strážců lesa, která se měla co nejrychleji fyzicky dostat do Smaragdového snu a vše prozkoumat. Zážitek to byl opravdu děsivý – draci, magie, temné bytosti. Mečení satyrů některé straší dodnes. Když si tímhle vším naši hrdinové prošli, potkali před pár týdny zabitého arcidruida, který dříve Strážce vedl a kterého zabil jeho přítel murločí šaman Murky. Pro všechny, co arcidruida znali, to byl strašlivý zážitek. Ale nebylo to nic proti tomu, co prožíval jeho starý přítel, hraničář Silean Moonleaf. Zmučený arcidruid na strážce poslal svá monstra a ti raději ustoupili. Sileanovi došla trpělivost, vzal s sebou dva nejlepší hraničáře, pozabíjel monstra a svého dřívějšího přítele vlastnoručně uškrtil. Bývalý druid se rozplynul v prach a zbylo po něm jenom to, co do poslední chvíle svíral v ruce. Klíč.

Kvůli spoustě nedorozumění se vztahy mezi Aliancí a Hordou zhoršily natolik, že Hillsbrad zmobilizoval vojsko a vytáhl na Wor‘gol. Mělo se jednat o rychlou akci čistě mezi Aliancí a Hordou. Ostatním frakcím však toto dění neuniklo. Mágové z Kirin Tor přerušili rychle schůzku s druidy ohledně té noci získaného klíče ze Smaragdového snu (tedy, spíše se jednalo terapii ztrápených Strážců) a vydali se rychle na bojiště. Jen co Aliance s Obchodním cechem došla k Wor‘golu, čekaly je zde nastoupené síly Hordy. V závěsu za Aliancí došli Strážci spolu s Kirin Tor a ihned začali budovat polní nemocnici chráněnou magickým štítem. Pro překvapení všech, tedy s výjimkou Hordy, se na místě objevili i Opuštění. Aliance tak rázem zjistila, že smlouva, co spolu mezi sebou Horda a Opuštění uzavřeli, nebyla jen dohodou o neútočení, ale i vojenským spojenectvím. Nastala rozhodující hodinka plná vyjednávání a řvaní. Občas to vypadalo, že válka vypukne, občas naopak, že se všichni přítomní v klidu a míru rozejdou. Nejkrušnější chvíle nastala, když se starosta rozhodl, že vypálí dva náboje veliteli nemrtvých do zad. Výstřel zaznamenali i přítomní goblini, kteří si chtěli odškrtnout další válku, na jejímž vzniku by se podíleli. Jeden z goblinů si snad myslel, že jde o výstřel značící začátek bitvy a hodil zúčastněným pod nohy granát. Všichni byli naprosto šokováni tím, že se i přesto všichni dokázali dohodnout a vydat se zpět do svých domovů.

Horda tak překvapeně zjistila, že jsou to nakonec nemrtví, s kým má nejvřelejší vztahy. Části Hordy se spolupráce s nemrtvými pro jejich provozování temné magie nezamlouvala, našlo se ale hodně takových, co se radovali, že mají konečně navrch nad Aliancí. Během jednání se i ukázalo, že značný vliv v Hordě kromě náčelníka Zel‘Tana má čarodějka Kier, krvavá elfka a učednice Kirin Tor. Ta totiž během prudkého vyjednávání s Aliancí několikrát okřikla i samotného náčelníka.

Šamani se mezitím téměř nezastavili a usilovně pracovali na vyřešení problému s chybějícím posvátným místem ohně. Povedlo se jim vyvolat i ducha tohoto elementu, se kterým se snažili už delší dobu usmířit, neboť část z nich v předchozích bojích některé ze svých elementů obětovala. Bohužel duch byl neoblomný, a svojí přízní nikoho neobdaroval. Neobměkčil ho ani orkský šaman, který se v zápalu rituálu vrhl přímo do plamenů velkého ohně, potřebného ke komunikaci s duchem a který nepřekvapivě uhořel. Přes všechnu snahu šamanů se rituál nepovedl a posvátné místo ohně zůstalo nadále skryto.

Mezitím, co byla celá Aliance u Wor’golu, se někomu povedlo zničit pole u Hillsbradu. Ze sabotáže byli obviněni nemrtví lady Sylvanas, a to i přesto, že se na místě činu našla vlajka Pohromy. Jeden trollí kněz totiž prý spatřil jednoho z Opuštěných, jak od místa činu utíká, a dokonce se mu k činu i doznal. O to divnější bylo, když to ráno po vypálení přišli nemrtví před bránu Hillsbradu a s kupní listinou v ruce se dožadovali svého pivovaru. Vyčerpaný Quimby poslal dopis do Lordaeronu a dostalo se mu překvapivé odpovědi, že nemrtví jsou taky lidi a mohou vlastnit půdu. Quimby tak požadavkům nemrtvých ustoupil a rovnou stihl podepsat povolení na zapůjčení pracovní síly z místních farem.

Stranou zájmu velkých frakcí pokračovaly schůzky Kirin Tor a Strážců lesa. Mágové klíč zkoumali a došli k závěru, že je nejspíš titánského původu a má nějaké souvislosti s kultisty a stráženými pečetěmi. Nic podrobnějšího však prozatím nezjistili, a tak se pod vedením arcimágů Sethara Raenuse a Tariana Silverdawna vrhli na obhajoby svých diplomových prací a uspořádali několik přednášek.

Netrvalo dlouho a došlo na další alianční tažení, tentokrát proti nemrtvým. Bylo vyprovokováno zabitím všemi milovaného gnóma, jehož hlava byla viděna pod mrakem z temné magie, který se vzdaloval směrem k Tarren Millu. Vedení Hillsbradu si dalo dvě a dvě dohromady a vyrazilo k táboru Opuštěných. Nemrtví byli již delší dobu připraveni na případný útok. Obsadili nachystané palisády a dokázali zdržovat paladiny s armádou tak dlouho, až na místo dorazila Horda. Ukázali se i mágové a Strážci, kteří se opět stali jen neutrálními pozorovateli. Mágové postavili magický štít a druidi pod ním opětovně zbudovali polní nemocnici. Horda v čele se Zel‘Tanem a Kier mezitím vysvětlovala Alianci, že jejich útok na Tarren Mill by znamenal úplné vymizení lidí z Hillsbradu, protože by Horda pomohla nemrtvým. Quimby, jehož vojsko bylo přečísleno, se nakonec rozhodl stáhnout.

V Hordě to vřelo. Hádky ohledně spojenectví s nemrtvými byly čím dál ostřejší. Největším oponentem náčelníka Zel‘tana byl Tal‘jin, mocný šaman. Nebál se postavit ani Kier.

Paralelně s tím začal souboj i na jiné rovině – s Goblingradem o bylinky. Začaly kolovat zvěsti o jakési bájné květině, která snad způsobovala smrt i na pohled. Goblini se mezitím zařadili mezi hillsbradské frakce. Když kdokoli potřeboval něco sehnat, goblini rádi za peníze pomohli. I přes to, že nerespektovali své okolí a pojmy jako „soukromé vlastnictví“ u jiných bytostí považovali za přežitek, měli se všemi krásné vztahy. Tedy, se všemi kromě Strážců lesa. Goblini jsou blázniví vynálezci, to ví každý. Co už každý neví, je, kolik materiálu spotřebují. Goblini se zrovna snažili vylepšit svoji vzducholoď, a na to potřebovali nesmírnou spoustu dřeva, které začali těžit. Takové jednání s přírodou se druidům přímo příčilo. Zprvu se snažili s gobliny vyjít po dobrém, ale goblini samozřejmě neposlouchali. Strážci si tedy s gobliny poradili po svém: Nasázeli těsně kolem stěn Goblingradu stromy s plánem tím nově opravené město zničit. Goblini v Southshore poté sice zůstali, ale hillsbradské lesy nechali od té chvíle už na pokoji.

Ještě té noci, kdy před Tarren Millem proběhla další slovní bitva, dostal královský apotekrat dopis od lady Sylvanas s rozkazem, aby sebral své muže, pronikl hluboko na území Pohromy nemrtvých a v Hearthglenu něco získal. Nemrtví rychle vyrazili. Aby se mohli dostat k předmětu, museli nejdřív projít mezi hlídkami, vniknout do podzemí a zabít veteránům z tohoto města dobře známého liche Dietera Ledového a rytíře smrti. Po cestě potkali zajatého paladina Stříbrné ruky, kterého osvobodili. Paladin však nerozeznával různé typy nemrtvých, a tak se obrátil proti svým osvoboditelům. Opuštěné to oslabilo před závěrečným bojem, který nakonec drtivě prohráli. Nechybělo mnoho a skončili by všichni zničení na prach, avšak přítomný lich byl svolný k dohodě. Opuštění se nakonec zavázali pomoci Pohromě v jejím boji proti Alianci.

Chvíli to vypadalo, že se situace konečně začne uklidňovat. Našel se prostor i pro oslavu 111. narozenin jednoho elfího mládence, na kterou byly pozvány osoby snad ze všech frakcí a která se konala před věží mágů z Kirin Tor. Mágové si dokonce mysleli, že může dojít k boji, proto zbudovali kolem věže, kde se oslava pořádala, magickou bariéru. Když ale oslavenec Inetalor začal se svým proslovem, všem začalo být jasné, že slavnost je pořádána čistě za účelem zábavy a příjemného odpočinku. Elf chtěl dokonce zamezit řešení politiky na místech oslavy, ale to se mu těžce nepovedlo. Po pár okamžicích předstírání debat o úrovni podávaného vína se ze slavnosti stala další politická schůze. A tak se porůznu v rozhovorech mezi zúčastněnými šířily nejrůznější fámy. Tak například že Aliance skupuje ve velkém výbušniny od goblinů, nebo že na čarodějku Kier měl být najat zabiják.

Zatímco všichni v podhradí slavili, v kanceláři lorda Quimbyho stoupalo napětí jako pod pokličkou. Díky rozvědce se následující noci dozvěděl, že jestli chce někdy navždy skoncovat s Opuštěnými v Hillsbradu, tak je to dalšího dne zrána. Doneslo se mu totiž, že jsou nemrtví momentálně na výpravě a jejich tábor je mrtvější než kdy předtím. Hned po rozbřesku vyslal všechny paladiny, co byli k dispozici, na Tarren Mill. Když paladinové s úsměvem a lehkým srdcem naklusali před vstup do Tarren Millu, stalo se však něco jiného – kostlivý černokněžník vystoupil ze své stínové formy, spustil kolem sebe déšť ohně a odpálil tím zakopané miny (očividně to nebyla Aliance, kdo je kupoval). Toto šílené inferno paladiny zaskočilo, spálilo, zranilo a utrhalo jim nohy, než stihli jakkoliv reagovat. Hned nato se kolem vyrojila celá síla Opuštěných, na paladiny letěla jedna kletba za druhou a navzdory narychlo posvěcené půdě nakonec bezmocné a obklíčené paladiny zničili. Past sklapla.

Bohužel, paladinové tvořili hlavní ozbrojenou složku Hillsbradu. Proto nemohl nikdo zabránit příchodu nemrtvých, kteří přitáhli se svou armádou zeptat se, co to bylo. Nemrtví s sebou vzali rovněž dva démony obrovských rozměrů, což vzbudilo ve Wor‘golu velký poprask. Většina Hordy se vyrazila přesvědčit k Hillsbradu na vlastní oči, zda je to pravda. Mnoho členů Hordy sice se spoluprací s nemrtvými nesouhlasilo, ale byli dosud ochotní mlčet a toto oboustranně výhodné spojenectví tolerovat. Ale to, že nemrtví vyvolali démony, brali mnozí členové Hordy jako znesvěcení starých zvyků a urážku. Až později vyšlo najevo, že nemrtví démony nevyvolali, ale že se jednalo jen o dva metamorfované černokněžníky.

Pokusy nemrtvých o zisk odškodnění nikam nevedl. Starosta Quimby je rychle odbyl, že peníze nemají a klíč, který získala Aliance při výpravě do dalekých Čepelových hor a kvůli kterému musela porazit i draka, nedají. Starosta tehdy nevěděl, že přeživší mistr paladin Stradivarius mu poté, co jeho muže poslal na smrt, už nevěřil, a klíč předal čarodějům z Kirin Tor. Nicméně, po pár dlouhých chvílích vyjednávání začala docházet trpělivost členům Hordy. Došlo to tak daleko, že někteří z nich napadli přeměněné černokněžníky. Ti se pod vlnou ran a nadávek začali stahovat zpátky k Tarren Millu. Jediný z nemrtvých, který se nezúčastnil úprku, byl královský apotekrat. Ten naopak vnikl do města a vyvolal ohnivý déšť. Než se požár podařilo uhasit, byl nemrtvý pachatel dávno v bezpečí.

Horda byla událostmi u města Hillsbrad otřesena a spory v ní sílily. Náčelník Zel‘Tan s Kier za zády prohlásil, že jestli se někomu nelíbí jejich spojenectví s nemrtvými, tak může klidně odejít. K náčelníkově nelibosti odešla dobrá polovina Hordy. Šaman Tal‘jin, náčelníkův hlavní rival, se dokonce cítil natolik uražen, že vyzval svého dřívějšího přítele Zel‘tana na mak‘goru, tradiční souboj rozhodující o přízni bohů. Tal‘jin počítal, že si náčelník vybere šamanský duel, ale to se nestalo. Tal‘jin byl těžce zraněn a po ošetření vyloučen z Hordy. Ale ani poté se nevzdal a založil novou Hordu, která uznávala staré zvyky. Pomoc našel překvapivě u Aliance, kde mu bylo poskytnuto zázemí pro něj a pro všechny, kdo chtějí dodržovat tradice předků. Nedalo se už nic dělat – o odklonu Wor’golu od tradic se musel dozvědět náčelník Thrall. Dopis do Orgrimmaru se týkal převážně příznivých vztahů s démonickými nemrtvými a korupce ve Wor´golu. Zel‘tan svému sokovi argumentaci usnadnil i tím, ihned po vyloučení členů pozval nemrtvé, aby spolu se zbytkem Hordy sdíleli Wor’gol. Učinil tak zejména proto, aby se šamani mohli v klidu vydat na plánovanou výpravu na elementární pláň a nemuseli se strachovat, že mezitím rebelové dobydou přístav zpět. Portál byl dokončen téhož večera.

Zel‘tanova Horda neváhala a vypravila se do neznámých končin. Náčelník chtěl již delší dobu získat zpět přízeň ohně, navíc se chtěl před svým lidem ukázat v co nejlepším světle. Kruh živlů bylo místo, kde se dala získávat zpět důvěra jednotlivých elementů. Ale aby se dostali k cíli, tedy k živlu ohně, museli projít přes všechny ostatní elementy. Zemi, vzduch i vodu prošli bez větších potíží. Kosa na kámen dopadla až u elementu ohně. Rozlícený živel chtěl, aby mu výprava dokázala, že je hodna jeho přízně. Začal boj, všichni postupně padali polomrtví k zemi. Všichni až na orkského farmáře, ze kterého se vyklubal černokněžník v utajení a který ducha ohně nakonec porazil. Černokněžník se poté z posledních sil přeměnil na obrovského démona, vzal Zel‘Tana, Kier a další z klíčů, který zůstal po duchovi ohně, a prchl s nimi zpět do normálního světa.

Mocenské boje mezi Aliancí, oběma Hordami a Opuštěnými k sobě ještě více přiblížily spojenectví Strážců lesa a Kirin Tor. Druidové pravidelně podstupovali nebezpečí a vydávali se do noční můrou nakaženého Smaragdového snu. Informace, které zde druidové získali, začaly pomalu dávat pěkný obrázek. Ve svých vizích vídávali obří dveře se třemi klíčovými dírkami hluboko v podzemí. Spolu s titánskou podstatou klíčů, kterou odhalili mágové, začínalo být jasné, že vrata vedou do nějakého titánského prostoru. Nikdo ale pořád nevěděl, kde se ono místo nachází a hlavně, zda se mají dveře otevřít, či naopak mají zůstat navždy zavřené.

Plni těchto úvah obdrželi mágové rychlou zprávu z opravovaného Dalaranu. V ruinách města se vyskytly podivné anomálie, se kterými Hillsbradská akademie magických umění (zkráceně HAMU) měla bohaté zkušenosti. Celá věž se tak vydala na výpravu do města, kde se jim podařilo najít portál, který mistři stabilizovali. Jak výprava po několikahodinovém putování nehostinnou pustinou zjistila, jednalo se o portál na Outland – zbytky světa Draenoru, odkud pocházeli orkové. Cesta je zavedla až ke krystalové pevnosti, v níž nesídlil nikdo jiný než princ krvavých elfů, Kael‘Thas. Vstup chránil princův fénix, kterého se výpravě nakonec podařilo porazit. Výprava pokračovala dál do paláce, až dospěla ke stráži samotného prince. Ta nechtěla pustit dál nikoho jiného než krvavé elfy, kteří naštěstí byli ve výpravě také. Po vyjednávání s rozčileným princem, během něhož museli mágové vrátit vejce Kael‘thasova fénixe, poskytnout velkou část své many princi a během něhož dokonce jeden z dalaranských lamačů kouzel přísahal princi věrnost, jim pyšný princ vydal další z klíčů; sám pro něj neměl využití. Vyčerpaná výprava se poté vydala zpět na Azeroth.

Napětí v Hillsbradu bylo v dalších dnech tak husté, že by se dalo krájet. Tak především, ve vévodství se objevil oddíl Pohromy nemrtvých, která si přišla v čele se svým lichem Dieterem Ledovým vynutit poslušnost Opuštěných lady Sylvanas, slíbenou na výpravě do Hearthglenu. V ten moment moc Opuštěných na základně nebylo, takže jich ani moc neumřelo. Těch pár nemrtvých však padlo a bylo znovu oživeno Pohromou, a protože Pohroma vypálila Tarren Mill včetně laboratoře do základů, z Opuštěných se stali navíc i Bezdomovci. Pohroma poté vytáhla dál na Hillsbrad, před jehož branami došlo k pořádné bitvě, do níž se zapojila i plná síla Kirin Tor. Mágům se s pomocí mistra paladina podařilo porazit i liche Dietera a získat od něj poslední z klíčů.

Rozkol v řadách Hordy mezitím spěl ke svému rozřešení, neboť do Wor‘golu konečně dorazila očekávaná delegace z Orgrimmaru. Pro všechny to byl těžký den plný vyjednávání. To navíc přerušil i nájezd nemrtvých na Wor‘gol a nutnost zahánět elementály, kteří rozlícení přišli z elementární pláně vyřídit si účty s výše zmiňovanou výpravou. Nakonec však Zel´tan přiznal své chyby a přenechal vedení Hordy trollímu lovci hlav Jožinovi. Kier však svoji prohru nevzala tak s klidem. Několik členů Hordy přizabila a pak utekla neznámo kam. Až později vyšlo najevo, že tento střet Kier s členy Hordy byl z velké části prostě nehodou, ale čas nešlo vrátit zpět – Kier se přidala k Opuštěným lady Sylvanas.

Ani Alianci se nevyhnuly vnitřní spory. Neustálé problémy se zásobováním, které v předchozích dnech způsobily, že část paladinů se musela se slamáky dát na farmaření, ale i s financováním (Obchodní cech musel městu neustále půjčovat) začaly vrcholit. Quimbymu navíc nedůvěřoval ani mistr paladin. Ten měl spolu s mágy podezření, že by starosta Quimby mohl být kultista Starých bohů, kteří na Hillsbradsku řádili jen pár týdnů zpátky, a že jeho řád poslal při útoku na nemrtvé vědomě na smrt. Když lord Quimby poslal do věže Kirin Tor navrch svého pomocníka, aby okamžitě přinesl daný klíč, mágové rychle začali konat. Pomocník byl sežehnut dračím dechem, ke Quimbymu byla doručena zpráva, že klíč byl jeho muži předán, a navrch se i mágové přidali k nejrůznějším měšťanům a také napsali dopis plný stížností na Quimbyho, který odeslali regentovi Lordaeronu.

Netrvalo dlouho a vedení Aliance toho mělo tak akorát dost. Město nemělo téměř žádnou armádu, Southshore obsadili goblini, kterým Quimby protiprávně přístav udělil jako panství, a obrana byla v troskách. Aliance proto nařídila svému rozvědčíkovi ve městě, aby se lorda „zbavil“ a dočasně převzal vládu. To se mu i s druhým kolegou podařilo. Méně se však agentům podařilo nafingovat to jako sebevraždu, protože lordovi s podříznutým krkem dali do ruky střelnou zbraň, naštěstí to všem ale bylo fuk. Později vešlo ve známost, že starosta Quimby byl již několik dní doopravdy kultista, jeho pomocník jmenovaný do funkce vyšetřovatele pro odhalování kultistů také a smrt paladinů úspěšně naplánoval s třetím jejich bratrstva, který byl členem vojska Opuštěných.

Posledním z kultistů, který do hry vstoupil až těsně před koncem, byla lordova sekretářka Rita. Ta se pokusila zamíchat kartami – všichni už tak nějak tušili, že většinu, ne-li všechny klíče, kontrolují mágové v Kirin Tor (jeden z klíčů u nich měli uschovaný Strážci lesa, alianční klíč jim předal paladin, třetí obdrželi od Kael‘Thase, čtvrtý z těla padlého liche Pohromy a pátý získali od zrádného orkského černokněžníka, který jej získal při výpravě Hordy na elementární pláň). Rita tedy najala jednoho z goblinů, aby klíč z věže získal. Goblinovi pomohli i Opuštění, kteří vlastně jiné kamarády než gobliny už ani neměli, navzdory všem pečlivým a nesmírně propracovaným přípravám však plán selhal, protože ve věži mágů nebyli jen mágové, ale i bystrý hraničář, který goblina odhalil. Ten byl brzy proměněn na ovci a sežehnut dračím dechem.

Kirin Tor a Strážci lesa nakonec dospěli k závěru, že se všemi pěti klíči je třeba přeci jen prozkoumat podzemní bránu. Přípravy na výpravu jely na plné obrátky. Kromě všech řadových členů věže mágů, z nichž většina těsně předtím dokončila zkoušky na mistra, se výpravy účastnilo i velké množství Strážců lesa, delegace obnovené Hordy včetně náčelníka Jožina, mistr paladin a jedna kněžka.

Vstup do komplexu se nacházel pod trpasličí pevností Dun Garok. Jak postupovali dobrodruhové hlouběji (přičemž museli vyjednávat s trpaslíky, kteří jim dali zvláštní kostku, a překonávali nemálo pastí a nástrah doprovázených děsivým mechanickým hlasem vševidoucího překladače), objevili nakonec technologicky pokročilý titánský komplex a v něm vlak do hlubin. Dostali se až ke zdroji energie pro celou pevnost, ale zde již narazili na výhonky zkažené moci Starých bohů, se kterými museli svést boj. Nakonec ale zdroj energie opravili a mohli postupovat dál. Záhy došli k bráně se třemi zámky a třemi klíčovými dírkami. Po otevření poslední místnosti za pomoci klíčů ale narazili na odpor Starého boha Ik‘Zazutha v takové síle, jakou jen skrze pečeti dokázal sesbírat. A co víc, Ik‘Zazuth zablokoval kameny přístupový tunel, kterým výprava přišla. Rozhodující obranou proti mnoha chapadlovitým příšerám byly zejména zdi, stěny, bariéry a jiné překážky vyvolané kouzly. Uprostřed velkého sálu byl nicméně i neaktivní portál. Hrdinům se povedlo probojovat se až k němu a portál pomocí prazvláštní trpasličí kostky zprovoznit. Poslali tím všechny Ik‘Zazuthovy nohsledy, ale i samotného Starého boha, přes portál na ledovou planetu, kde byl sežehnut mrazem. Ik‘Zazuth byl bohužel tak prorostlý stavbou, že po jeho zmizení se dveře rozsypaly a odřízly tak výpravu definitivně od přívodu vzduchu. Předivo reality bylo v místě navíc tak narušené, že se odsud nemohl nikdo vlastní magií teleportovat. Museli jednat rychle. Na radu Tal‘jina otevřeli část portálu, co na sobě neměla žádnou značku. Situace byla napjatá. Docházel jim vzduch. V portálu projela vlna světla. Výpravě se podařilo úspěšně teleportovat.

Do Voidu. Do Prázdnoty.

Všichni zahynuli.

Poslední událostí toho léta bylo spuštění nouzového titánského protokolu, který náhodně spustil jinou z kombinací na kostce a otevřel portál do Outlandu…

Napsal Dan Roček, doplnili Minreth a Nathaka.

Již jeden rok uběhl od vypálení Southshore a od vpádu démonů. V Hillsbradském vévodství konečně nastal mír. Chrabří bojovníci Aliance se uchýlili pod ochranu města Hillsbrad, které bylo bráněno vojsky Lordaeronu, a po vymření vévodského rodu pod dočasným vedením mága Sethara z Kirin Tor. Nedaleko Hillsbradu si postavili věž mágové z Kirin Tor, jejichž řady posílili nově příchozí z Dalaranu. Mocní válečníci klanu Frostwolf založili, pod vedením šamana Groka, přístavní pevnost Hordy jménem Wor’gol, v orkštině Vlčí doupě. Strážci lesa se usídlili na zalesněném poloostrově. Vedli je nový arcidruid z Kul Tirasu a murločí šaman Murky, který posledně spolu s ostatními šamany hrál velkou roli v boji proti démonům.

Mír se však začal projevovat jako velice křehký pojem, ať už kvůli přebytečnému lovu zvěře nebo z nedostatku respektu projevovaného Aliancí operující v až nepříjemné blízkosti Wor’golu. Tyto problémy však byly utlumeny dohodou mezi Aliancí, druidy a Hordou o přesném rozdělení území i lovecké půdy. Možná válce také zabránily příčiny jiného původu, původu kterého se nadaní magií nebo přírodními silami obávali nejvíce – strašlivé noční můry, věštby a vize jak šamanů, tak druidů. Vize světa duchů nebo noční můry ve Smaragdovém snu věštily pouze příchod velkého temna, podobného, ne-li horšího než démoni, kteří loni zpustošili Southshore. Jaké hrůzy si osud pro obyvatele Hillsbradu chystal tentokrát?

Brzy po diplomatickém jednání se jedné noci strhla první pohroma. Magická anomálie rozvířila a zpřetrhala magické přadeno procházející pod věží Kirin Tor a hrozila zničením nemalé části Hillsbradu. I dík oběti známého elementála Willyho Bzuka se mistru Setharovi a arcimágu Tarianovi nakonec podařilo tuto anomálii zkrotit. Bylo ale na jejich učednících a připojivších se šamanech Hordy, aby prozkoumali magická zřídla a posvátná místa duchů, kde je čekal boj jak s rozlícenými elementály, tak s magickými průrvami. Vše se však nakonec podařilo zažehnat… Vše, až na zrozenou nedůvěru k mágům s ohniskem v podobě šamanského náčelníka Groka, který z anomálie vinil právě mágy a jejich magické pokusy.

Město Hillsbrad se mezitím potýkalo se svými vlastními problémy, než aby řešilo nešvary mezi Hordou a mágy z Kirin Tor. Městská stráž byla zkorumpovaná, a městem se s každým dnem šířila nejistota s nedůvěrou zrozenou z nedostatku vedení z rukou Sethara a z vysokých daní. Nakonec z města odešel Obchodnický cech, aby pod vedením hospodského z Hillsbradu obnovil ruiny Southshore. Půdu zničeného přístavu již předtím odkoupili od Lordaeronu. Obnovované město uprostřed vévodství mělo sloužit jako neutrální křižovatka a centrum obchodu. Hospodskému se překvapivě podařilo získat podporu Wor’golu v jejich snažení a obchod začal pomalu růst, stejně jako budovy a opevnění Southshore. Vzestup padlého města však uštědřil Hillsbradu silnou ránu, ze které se těžko vzpamatovával. Město samotné se stalo překvapivě pustým a krom hrstky civilistů se z něj stala v podstatě jen pevnost vojska a církve.

Pevnost Hordy mezitím vzkvétala. Bohatství Wor’golu nespočívalo v z orčího pohledu zbytečném zlatě, nýbrž v potravě darované jak lesem, tak mořem jeho obyvatelům, v kožešinách a materiálu, ochočené zvěře a včelích úlů, ba i dokonce políček obilí, bylin a bambusu z výhonků odkoupených od pandarenského cestovatele. Kmen byl jednotný.

Zdálo se, že válka se zemi stejně nevyhne, a to kvůli mnoha provokacím a nevysvětleným událostem, jako byl příchod jak lidí, tak orků s vyříznutými jazyky a znaky na tvářích. Tyto spory a další problémy měl vyřešit sněm všech frakcí obývajících Hillsbrad. Měl se konat v neutrálním obchodním městě Southshore, na kterém se nakonec rozhodly frakce odložit vzájemné rozepře, a překonat panující nedůvěru, aby se společně podařilo nalézt původ temných snů, které sužovaly obyvatele Hillsbradu a lezly do vizí šamanů a komplikovaly druidům cesty do Smaragdového snu. Nakonec se rozhodlo, že všechny frakce spojí své síly, a tudíž budou moci dohlížet na ty, jimž nevěří, a prozkoumají hlubiny starých dolů, zřícenou pevnost Durnholde, kde se nyní skrývali nemrtví lady Sylvanas (ty zde před rokem uvěznili obyvatelé Southshore), a tajuplný mlžný ostrůvek nedaleko pobřeží. Účelem těchto výprav se stalo nalezení runových kamenů, které měly poskytnout odpovědi na všechny kladené otázky týkající se magických anomálií a blížícího se zla. Sněm byl nakonec zakončen velkolepým turnajem pořádaným Hospodským pro všechny zúčastněné skupiny.

Část Hordy včetně náčelníka však byla ten den povolána na pomoc Strážci lesa, jejichž arcidruid byl napadem nikým jiným než murločím šamanem Murkym. Toho se nakonec podařilo najít u posvátného místa země a vody. Nakonec se podařilo vyděšeného Murkyho uklidnit a přivést zpět mezi druidy, kde potvrdil temné předtuchy druidů a šamanů týkající se zla, které se vnucovalo do niter jejich duší.

První proběhla výprava do hlubin southshorského dolu, kterému vládl Scratch a jeho koboldí vesnice. Scratch se projevil jako přátelský vůdce koboldů, který byl ochoten splnit podmínky navržené smlouvy. Byl nakloněn myšlence nechat southshorské horníky v dolu těžit, pokud hrdinové vyčistí důlní patra pod jeho vesnicí od nestvůr. To se po dlouhých hodinách rozmanité skupince podařilo, a nakonec stanuli před mohutnými dveřmi svázanými tlustými řetězy.

Instinkt hrdinům radil tyto zlověstné dveře neotevírat. Výprava se však nakonec rozhodla jinak a hrdinové tak vstoupili do velké jeskyně. Uvnitř ní nalezli runový kámen, ale i strašlivého démona Plamenné legie kterého kámen v jeskyni uvěznil. Po lítém boji s démonem, kdy to vypadalo, že skupinku nečeká nic jiného než jistá zhouba, se dobrodruhům podařilo démona skolit, jen proto, aby čelili dalšímu nepříteli. Neviděná síla unavené a zraněné dobrodruhy držela v jeskyni a vábila je blíže k runovému kameni. Po hodinách pokusů se skupince podařilo runový kámen zničit a uniknout z prokleté jeskyně. Avšak to neměl být konec jejich utrpení. Koboldi, pod rozkazy svého vůdce, zradili hrdiny a zaútočili v nespočetném množství z mnoha temných tunelů a tunýlků, s úmyslem pohřbít dobrodruhy hluboko pod povrchem. Část skupiny padla noži těchto krysích zrádců, zatímco zbytek uprchl, počínaje mágem Eliášem, který se teleportoval do bezpečí čarodějné věže a nechal své druhy napospas kruté smrti. Na jeho obhajobu je však třeba dodat, že předtím několika důležitým členům výpravy svým důvtipem zachránil život.

Tu noc noční můry neustaly, ba naopak se mnohonásobně zhoršily. Jejich úder pocítil v podstatě všichni. Členové výpravy, kteří přežili, však na tom byli nejhůř – část z nich si dlouho nesla šrámy na duši a chronické efekty stresu. Jedním z nich byl i kovář města Hillsbrad, který byl další den zvolen starostou – možná i pro svůj heroický výkon v dolech. Město Hillsbrad se nicméně opět trochu vyprázdnilo, zatímco Horda městu začala prodávat a vyměňovat přebytky potravy za suroviny z dolů a jiné Hordě nedostupné cennosti. Přestože se Hordě vedlo poměrně dobře, nebyla bez problémů. Šamané cítili ze všech nejvíce úzkost a bolest posvátných duchů, se kterými rozmlouvali. Každým dnem temnota, která pokřivovala posvátná místa duchů, sílila a stávala se aktivnější, zatímco šamané, náčelníka nevyjímaje, slábli.

Napětí mezi Hordou a Aliancí postupně sílilo. V lesích se našly mrtvoly z obou stran a nikdo nevěděl, kdo činy spáchal. Obě frakce z činů vinily sebe navzájem. Náčelník Grok nejvíc ukazoval prstem na mágy z Kirin Tor, kterým důvěřoval stále méně a kteří tradičně spolupracovali spíš s Aliancí. Až teprve dohoda, že k nim pošle svého pokrevního bratra trolla Zel’tana, aby dohlédl na to, že mágové opravdu v utajení netropí zlo a neužívají temnou magii, Groka uchlácholila. Lví podíl na tlumení Grokovy paranoie měla celou dobu krvavá elfka Kier, studentka Kirin Tor, ale i členka Hordy. Bez jejího prostřednictví by možná došlo i k válce.

Druidi se mezitím uzavírali stále více a více do sebe a snažili se zahnat temný stín přelévající se přes Murkyho mysl. Jejich výpravy do Smaragdového snu, dříve poměrně poklidné, se stávaly čím dál děsivějšími a šlo v nich o život. Strážci lesa však vytrvale hledali nápovědy, které by jim umožnily přijít na kloub příčinám těchto děsivých můr.

Městečko Southshore vzkvétalo. Dokonce postavilo velkou plachetnici přichystanou na plánovanou výpravu na opuštěný ostrov. Jediným jeho problémem, který trápil jejich mysl, byly daně, které se majitelé zavázali Lordaeronskému království platit a které po nich Aliance stále požadovala.

Další sněm, kterého se účastnili všichni uživatelé magie, prozatím nepřinesl odpovědi na otázky, co za hrozbu to hrdinové čelí. Zazněla teorie, že za vším stojí navracející se Pohroma nemrtvých v čele se svými zákeřnými lichi. Tu podporoval i fakt, že rok předtím se podařilo lichům proniknout do Smaragdového snu druidů a zaútočit zde na Strážce lesa. Bylo rozhodnuto o výpravě na tajemný ostrov ležící nedaleko hillsbradských břehů, který byl stále zahalen mlhou.

Netrvalo dlouho a následovala druhá výprava, tentokrát do zřícené pevnosti Durnholde. Katakomby, které šestnáct dobrodruhů prozkoumávalo, byly pokryté prapodivnou květinou. Hrdinové museli projít mnoha pastmi, hádankami a museli se utkat dokonce i s nemrtvými lady Sylvanas, kteří se zde loni skryli. Květina se nakonec ukázala být bývalým gobliním alchymistou Kytíkem, který prorůstal katakombami a krátil tak hrdinům čas, neboť jím narušené zdi se začínaly hroutit. Většině se podařilo z katakomb utéct ještě předtím, avšak šestice zůstala uvězněna v hlubinách trosek. Ta se setkala s nemrtvou stvůrou se třemi dušemi, bývalým velitelem Opuštěných lady Sylvanas Voxem, Foxem a Poxem. Trojjediný dobrodruhy ušetřil pod podmínkou, že jej i s jeho druhy nechají opustit krypty, aby mohli odejít ke své nemrtvé paní. Skupinka pokračovala dál a nakonec se dostala až do hlavní místnosti, ve které rostl mohutný strom pokrytý runami, jímž prorůstal Kytík. Ten dobrodruhy prosil, aby jeho život ušetřili a odešli pryč z krypty. Kapitán stráží malého goblina poznal a s jeho pomocí se Kytíkovi podařilo dobrodruhy přesvědčit, aby jej nezabíjeli. Jak se později ukázalo, byla to osudová chyba.

Výprava měla katastrofické následky pro klid ve vévodství. Nemrtvým se nechtělo ze země odcházet a postupně začali útočit na obyvatele Hillsbradu. Vox, Fox a Pox shromáždili velkou armádu svých nemrtvých bratří a chystali se zaútočit na nový Southshore. Hospodský proto povolal všechny své spojence z Hordy a Aliance, aby mu pomohli se ubránit, a ti rychle odpověděli. Dobývání pevnosti bylo dlouhé a krvavé, nejdříve padla brána, pak i hradby. Nakonec ale vše bylo ztraceno, a tak se obránci Southshore začali naloďovat na plachetnici, zatímco hospodský bránil jejich ústup a náčelník Hordy stále držel pozici u jedné z hradebních věží. Předtím, než Hospodský padl, se mu podařilo odpálit velkou nálož střelného prachu a spolu s ní i celé město včetně velké části armády nemrtvých. Jen náčelníkovi Hordy se podařilo díky šamanské magii výbuch přežít. Přeživší na lodi zamířili do Wor’golu, ve kterém nalezli dočasné útočiště a místo k zotavení. Dorazil také samotný náčelník, slabý a zraněný, a prohlásil, že po bitvě k němu duchové již nehovoří.

V Církvi Svatého světla to mezitím též vřelo. Velekněžka jen s obtížemi zvládala návaly stresu a záchvaty vzteku byly na denním pořádku. Rozepře dokonce přijel urovnávat arcibiskupův legát, který se, světlovíproč, vydával za arcibiskupa samotného. Osud velekněžky byl poměrně smutný. Po výpravě do dolů se u ní projevila naprostá krize víry, takže kdysi zbožná vůdkyně věřících odešla z města, hledaje novou, pravou víru. Její studia u druidů přerušila náhlá násilná smrt v lese. Církev však tuto ztrátu přežila, velení se chopil jeden z paladinů a řády Svatého světla nadále hájily Hillsbrad, nyní spíš než město připomínající pevnost.

Mezitím, co se bojovalo s nemrtvými, pátral (nyní již arcimág) Sethar v dalaranských archivech. Čarodějové se po jeho návratu vydali na výpravu, navigovaní úlomkem dávného kovu z archivu. Ten je nakonec dovedl k Západní věži, kde se rok předtím nathrezimové pokoušeli vyvolat armádu démonů. Zde na ně čekal již připravený portál, který je přenesl do prastarého podzemního komplexu. Hned na začátku temná moc zaútočila na arcimága Tariana, kterého výprava musela na místě zanechat svíjejícího se v křečích. Dlouhá cesta brázděná šílenými vizemi a neutuchajícím zaříkáním „šaeti tastia, šaeti tastarente,“ stála mnohé málem přítomnost. Zbytky strážců se pokoušely čaroděje a šamana Zel’tana, který šel na výpravu také, varovat před velkým zlem. Pán podzemí si pro ně připravil nejedno překvapení. Nejprve bylo nutno jednoho ze svých obětovat, pak určit, kdo z nich je zrádce, a nakonec se vyrovnat s přízraky svých mistrů a mrtvého přítele, to vše v časových smyčkách. Vyšlo najevo, že temná bytost, která stála za všemi nočními můrami a sváry na povrchu, byl starý bůh Ik’Zazuuth. Ten si byl natolik jist svojí mocí, že chtěl celé Kirin Tor nalákat do své kobky a zde je ovládnout. Přepočítal se však. Čarodějové odhalili zrádce, jímž byl mág Eliáš (ačkoliv – je to vůbec zrada, když byl ovládán jinou silou?). Jeho přítelkyně Kier jej následně v slzách zabila, čímž mágové dostali čas a podařilo se jim opravit pečeť, která praskla loni při vyvolávání démonické armády. Moc Starého boha zeslábla. Obyvatelé Hillsbradu se po několika dnech konečně v klidu vyspali.

Nemrtví lady Sylvanas nehodlali živým dopřát ani chvíli oddychu a tvrdě udeřili na jejich zbývající sídla. Hillsbrad se udržel díky víře a mečům paladinů církve a ocelové disciplíně zbývajících lordaeronských stráží. Wor’gol také ustál nátlak nemrtvé zhouby díky odhodlání synů a dcer Hordy a, což by náčelník nikdy nepřiznal, i díky delegaci čarodějů z Kirin Tor, kteří se do obrany Wor’golu zapojili také. Nakonec se živým podařilo nemrtvé nadobro porazit.

Mágové brzy zpravili důvěryhodné členy ostatních frakcí o svém dobrodružství a informovali je, že zrádci jsou pravděpodobně ve všech frakcích. Spolu s poznatky šamanů a druidů přišli na podstatu pečetí – ty držely onu temnou bytost bezpečně pod zemí. Čím více jich bylo poničeno, tím silnější Ik’Zazuuth byl a tím strašlivější byly noční můry. Pečeť v dolech pod Southshore byla rozbita na prach, runový strom pod pevností Durnholde prorostl Kytík. Čtvrtou hrdinové tušili na mlžném ostrově. Při návštěvě Hordy zjistili mágové strašlivou věc – jedním ze služebníků Starého boha byl sám náčelník Grok, který se v jednu nestřeženou chvíli odkryl. Vědomi si, že zabití náčelníka Hordy by přineslo okamžitě válku a utrpení, na kterém by Ik’Zazuuth hodoval, zvolili jinou strategii.

Následujícího rána se konal pravidelný sněm v táboře Hordy. Čarodějka Kier, členka jak Hordy, tak Kirin Tor, se svěřila taurenům a řekla jim o Grokově zradě. Zatímco jeden z taurenů nich vyrazil ke druidům řešit případné očištění, začal sněm. Náčelník Grok prohlásil mágy za nedůvěryhodné a za zrádce, kteří chtějí uškodit Hordě, a po neshodách se stařešinou tohoto starého taurena vyzval na posvátný souboj Mak’gora, aby prý duchové rozhodli o tom, kdo má za pravdu a jakým směrem se má Horda vydat. Po dlouhém souboji taurení stařešina porazil Groka. Ten uznal svoji porážku a bez prodlení se vydal pryč z tábora Hordy. Na cestě do svévolného vyhnanství byl však zastaven svými starými přáteli, a ti z podezření, že bývalý náčelník je ovládán oním zlem, orka skolili „zradou“ a kouzlem. Groka však vyléčil další služebník Starých bohů, jímž byl murlok Murky, a tak se Grok bez váhání změnil v oblak temnoty a společně se svým přítelem unikl. Tak započal hon za padlým šamanem, bývalým náčelníkem a zrádcem. Stařešina však nebyl náčelníkem dlouho; den poté zemřel na svá zranění a únavu věkem. Hordu pak chvíli vedl troll Zel’tan.

Grok společně s Murkym spojili své síly. Postupně znesvěcovali posvátná místa duchů, kterým tak dlouho a věrně sloužili, a jako stíny temné magie rituálně vraždili všechny kolemjdoucí ve jménu Ik’Zazuutha. To vše spolu se zbytkem kultu konali, aby se za pomoci polapených duší a spřízněného elfího lamače kouzel pokusili přivolat mocnou bytost – jejich pána – obětním rituálem, který se, naštěstí pro Hillsbrad, nepovedl.

Večer pak vyrazila výprava dobrovolníků na Ostrov duchů, kde tušili čtvrtou pečeť. Ve starém majáku tu našli pološíleného alchymistu a jeho lektvar, který umožňoval na nějakou dobu dýchat pod vodou. V hlubinách totiž byly tři podstavce se třemi klíči, které bylo potřeba získat skrze složité úkoly. Aby to nebylo tak jednoduché, doráželi na hrdiny a jejich doprovod murloci a nagové, kteří jim dávali dost zabrat a mnohé z nich utopili. V cestě jim stály i vskutku lákavé sirény, které se snažily rozpoutat (neúspěšně, díky paladinům) boj mezi nimi samotnými. Nakonec se jim však podařilo čtvrtou pečeť v podobě velké rudé perly získat.

Tu další den předali mágům. Ti s ní ale nechtěli nic mít – bránit dvě pečeti jim přišlo nemoudré, zvlášť s ohledem na ztráty učedníků v předchozích výpravách – včetně té poslední do moře. (Pohřby byly ve věži vcelku častou událostí.) Sám arcimág Tarian, ze strachu o své svěřence, prokličkoval les až k háji druidů a pečeť zanechal pod jejich ochranou.

Groka se nakonec podařilo zajmout, avšak byl i kvůli protestům arcidruida propuštěn pod přísahou, že se dobrovolně setká se svými přáteli ten večer. Tu, k překvapení arcidruida, ork, stále s kapkou cti, dodržel, a na místě byl jeho oddanými přáteli zlomen. Tím byla jeho mysl osvobozena od sevření jeho temného pána, Ik’Zazuutha. Po krátkém sněmu byl znovu dosazen na post náčelníka a s Hordou za zády vyzradil totožnosti ostatních kultistů ostatním frakcím. Společně s nimi započal hon. Kultisté přesto byli stále velmi nebezpeční. Murkymu se podařilo vyvolat armádu stínů a sebevražedným útokem arcidruida zavražit; naštěstí perla zůstala skryta pod ochranou zbývajících druidů. Ik’Zazuuth ovládl i tajuplného Nathaniela Foxe, pozůstatek slavného aliančního zabijáka rytířů smrti a lovce démonů. Pod nadvládou Ik’Zazuutha hledal ztracenou pečeť, ale poeticky zahynul rukou svého bývalého studenta z Hearthglenu, Lyolda, který tu působil coby agent SI-7. Aby to bylo ještě poetičtější, krátce poté se na scéně jejich setkání objevil Murky, zavraždil Lyolda, vysál jeho duši a utekl. Dva někdejší přátelé tam tak leželi vedle sebe, konečně v pokoji.

Naše zprávy z těchto temných dnů končí strašlivou bitvou, ve které znovu, jako rok předtím, spojili své síly vojáci Aliance, válečníci Hordy, mágové Kirin Tor a Strážci lesa. Společně se postavili silám temnoty v boji o jedinou pečeť, kterou šlo ještě zachránit. Jejich cílem bylo se probojovat zpět k mrtvému stromu zabitého Kytíkem a pokusit se ho vzkřísit a tím obnovit třetí pečeť. Bitva byla dlouhá a krvavá, ale nakonec se straně dobra podařilo stíny zahnat a na chvíli získat runový strom pod svoji kontrolu. Oživit se jej ale zatím nepodařilo.

Jednu z pečetí tak chrání mágové, druhou, kterou chránili druidi, se podařilo odeslat do Dalaranu, třetí byla zničena na prach a u čtvrté stále hoří plamínek naděje, že se ji podaří zachránit.